Anton Špelec Ostrostřelec (1932)

No tak, Toníku, tak buď přece rozumnej, no tak holt dostaneš tu medaili napřesrok, no.
Jakýpak napřesrok? Jakýpak napřesrok? Já jsem tu medaili měl dostat dnes. A když mi jí nedali dnes, tak ať si jí sežerou!
Toníku …!
Ale bodejť ne!
… ale no tak nekřič, tak si sednu a dám si pívo.
Já nechci pívo! Nenuť mě do píva! Liguére! Liguére! Liguére!
Toníku, nepij tu kořalku! Víš, já tě znám, jak se napiješ trochu toho, tak seš potom zvíře.
Zvíře. Ty mě moc nevokřikuj, že jo. Ty máš medaili, já nemám. No tak. Liguére! Ty, dekorovanej.

He, he. Ale pánové, že to byla šupička, co?
Tady bude pořádek!
Jakej pořádek? Když má bejt pořádek, tak se račte láskavě postarat, abych měl medaili. Račte prominout, při vašem vzdělání.
Toníku, nekřič. Pan velitel přeci tady, no …!
Ale pan velitel sem, pan velitel tam, pan velitel je vůl, no.
Podívej se, Toníku, měj rozum, přece třeba pan velitel za to nemůže.
A kdo by za to moh?
No císář pán!
Frantík? Procházka? Tak je vůl!
Ale ne, pánové, on myslí toho sklenáře Procházku, Toník.
Kdepak! Kdepak žádnýho sklenáře, mocnáře. Císář pán je vůl!

Pane veliteli, poslušně hlásím, že se naše společnost přenáhlila a že jsme tam řekli, že císař pán je vůl! My to odvoláváme a prohlašujeme, že císař pán není vůl, že je korunovanej.

Funebrák (1932)

Boleslav Hnipirdo ... jak můžete, člověče, s tak blbým jménem lízt do vlaku?
Kvůli vám budu utíkat vedle vagonu!

Hej rup! (1934)

Ne, to jsou moje hodinky a ty já neprodám, rozumíš? Já umřu hladem, ale budu vědět kolik je hodin. 

Ducháček to zařídí (1938)

Pane doktore! Vy mít fousy, tak se k vám modlím.

Cesta do hlubin študákovy duše (1939)

Ladislav, král český, který byl pohrobek, se narodil po smrti svých rodičů.

Prosím, kdybyste mi laskavě řekl, jestli se podařilo Ahmedovi uniknouti.

Tolik hrůzy, co je v těchto deskách, nebylo ani v smolných knihách středověku.

Co chce?
Věta kosínova.
Kozinova věta zní: Lomikare, Lomikare, zvu tě na boží súd ...
Ale, no tak dál.
Hin se hukáže.
Tak hukáže. Já ti taky hukážu! Ale v konferenci!

Kristián (1939)

Bojíte se proto, poněvadž s vámi nemluvím již slovy, ale údery svého srdce. Nabízím vám vůni neočekávaného, odvahu k tomu, abyste si přála něco lepšího, než je průměrná láska nějakého Freda. Nemohu mlčet, musím vás přesvědčit, že tato chvíle je zázračná a my ji musíme uchopit a vzbouřit se proti všednímu životu. Takovou chvíli nemáme právo opustit bez povšimnutí. A teď zavřete oči a neříkejte nic. Odcházím.

Katakomby (1940)

Pro pana prezidiálního máme extra překvapení. Ten by byl báječně překvapen, kdyby vás viděl pracovat.

Jestlipak je vám známo, proč byla tady v katakombách noční služba zavedena? Zkrátka panu řediteli se jednou zachtělo po úředních hodinách nějakého spisu a žádnej tady nebyl, tak vod těch dob tady musej dva úředníci sedět přesčas, kdyby zase jednou pana ředitele napadlo se sem dolů přijít zeptat, kolikátýho bylo vloni touhle dobou.

Děkuju za důvěru a doufám, že důvěru ve mě kladenou nezklamete.

Hotel Modrá hvězda (1941)

Co že to je? Římská čtyřka? No vidíte, a někdo by třeba řekl: Tři zápalky.

Císařův pekař a Pekařův císař (1951)

Stárneme tak rychle, že v noci, když je úplné ticho, slyšíme jak nám kornatějí tepny.

Dejte nám něco podepsat, máme namočené pero.

Vysvětli magistru Keleymu.
Jamalalicha? Jamalalicha. Jamalalicha, i paprťála, chánua, chánua, e chánua, e chánu, džalala, džalala a, a paprťála, tasmarta masmalika zamás piskurty, piskurty patláma, patláma, patláma a žbrluch!
Hm. Tak vidíte! My mu nerozumíme, ale my mu věříme. Co máme dělat, když nemáme tlumočníka? My ho stejně jednou vyhodíme! Patláma, patláma!
Paprťála, paprťála.

Někdo tady střílel, milosti.
To jsme stříleli my a my můžeme střílet kdy chceme a kde chceme a z čeho chceme, protože jsme císař a ne leckdo!

Já se jdu historicky znemožnit.

Pyšná princezna (1952)

Našli moji rádcové, našli?

Odvolávám, co jsem odvolal. Slibuji, co jsem slíbil.

Byl jednou jeden král (1954)

Ven tajtrlíku.
Já jsem tajtrlík? Ty seš tajtrlík! Tady se hádáš s křeslem, čepice ti vstává na hlavě, svíčka mně zhasla, někdo mě tady lechtá a já jsem tajtrlík? Za prvně nevím co to je a za druhý mě to uráží. Du pryč.

Kořenářka, kořenářka. A jsi ty vůbec zdejší? Já jsem všude zdejší. 

Člověk nemá zestárnout, dokud nezmoudří.

Včera jsem jim sebral sůl a zítra jim budu holit hlavy.

My tady ukynem k smrti.

Přiměřeně, přiměřeně.

Křik (1963)

Pojď, půjdeme si lehnout a budeme si jako číst ...

Postava k podpírání (1963)

Lítáte po úřadech, řvete na nás, pomlouváte nás a přitom vás vůbec nenapadne, že jste si to všechno zavinil sám. A takoví jste všichni.

Vlastnost, kterou se člověk liší od zvířat, na pět.
Rozum.
Ne, kázeň.

Starci na chmelu (1964)

Ještě nikdo, nikdy a nikde neviděl tak šťastnýho brigádníka. Ani v televizních novinách.

Kdyby tisíc klarinetů (1964)

Doma mi vždycky říkali: "Ze se nestydíš celej den jen tak sedět a nic nedělat!" A já, než bych šel něco dělat, tak jsem se radši styděl.

Limonádový Joe (1964)

Chceš-li přesnou mušku míti, musíš Kolaloku píti.

Já se vrátím a nebudu sám Dougu Badmane. Se mnou přijde zákon.

Padouch zůstane padouchem a pijan pianinem.

Bude nejlépe, jestliže před nimi pokleknete na svá špinavá kolena a nazvěte se špinavým kojotem vy páchnoucí skunku. Počítám do tří. Jestliže se neomluvíte, promluví mé Smith & Wessony.

Noci jsou chladné?
Jo.
To abych si vzal teplé prádlo.

Alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství.

Fraška života letí kupředu jak splašená herka – a diváky už pranic nezajímá zápletka prvního aktu.

Díky Kolalokově limonádě se abstinent stal vítězem a pijan pianinem.

Když střílí konzument Kolalokovy limonády, není třeba volat lékaře.

Já vás provedu, pane.
Jedeš spratku! Herodesa na tebe.

A co mé dítě?
Stane se hříčkou mých nejnižších pudů.

Vy dva ho budete mučit? Povídejte, přehánějte!

Dovolte, abych vám představil svoje spolupracovníky: Kojot Kid, Pancho Kid.
Nestojím o vaše kydy.

Já jsem totiž tuplovanej kruťas. Mučeníčko, to je moje potěšeníčko.

Mexický dolar velikosti kakaové skvrny.

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina.

Nikdo se nebude smát (1965)

Ten člověk je prostě debil. Malej, nenápadnej, ale snaživej debil.

Bílá paní (1965)

Podívej se, já to nezakazuju, ale na druhý straně to zase nemůžu povolit.

Já chci do blázince, já chci mezi normální blázny, já jsem viděl bílou paní.

Mistr Jan Hus se dal pro pravdu upálit.
Ale Mistr Jan Hus neživil rodinu.

Vždyť tu žádny most není.
Ale jdi někam s tou pravdou. Drž hubu a plav!

Ale to musíte opatrně, aby nám lidé nezačali moc přemýšlet.

Smrť prichádza v daždi (1965)

Jednoduché, ako Kolumbove vajcia. Vajce.

Kdo chce zabít Jessie? (1966)

Jménem zákona vás zatýkám!
A vy půjdete do Chuchle!

Ježišmária a to je co?
To bych vám ani za tři dny nevysvětlil.
Nepovídejte. To znám. To jsou počty.

Já nekoušu, pane docente!

Jindřichu, dnes je čtvrtek!

Fantom Morrisvillu (1966)

Kdybych se náhodou nevrátil, zemřete zaživa.

Svatba jako řemen (1967)

No co, co co? Byl jste tázán? Tak prosim.
Vždycky, když píšu rychlejc, se to takhle zasekne.
Soudruhu, byl jste označen, že jste se aktivně podílel, tady na soudružce.
Soudruhu náčelníku, nechte mě to. Dyť je to moje první znásilnění.
Vy máte štěstí, že tenhle případ dostali do rukou lidskí příslušníci. Poneváč dostat to ostrý hoši ...!
Soudruzi ženiši, za mnou!

Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967)

Vždycky jsem vám říkal, milý Šterne, že nasazujete svůj tlumič příliš pomalu.

Hoří, má panenko! (1967)

Já ti dám posraný hasiči. Ty chuligán jeden.

Pánové, fakt je ten, že když si to ty lidi rozkradli, tak to nemůžou vyhrát.

No Franto, ty jseš takový hypochondr. Tak ne aby ses ho ptal, kde ho ta rakovina píchá.

On se tam stejně dívá.
No nedivte se, dyť mu hoří barák!

Zloděj bez losu u nás neexistuje.

Kdo si nenakrad, to musí chápat tak, že jako nic nevyhrál.

Tady každej krade a ty jenom koukáš, ty pitomče starej poctivej.

Rozmarné léto (1968)

Tenhle způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastným. Je chladno a můj dech, jakkoliv jsem nepozřel vody, je mrazivý. Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhodný, abychom pečovali o zdraví a tělesnou čistotu?

Čest a sláva (1968)

Jste ovce a svět patří řezníkům.

Po stopách krve (1969)

Cikáni obyčejně nevraždí děti svého kmene. Na to nejsou dost civilizovaní.

Světáci (1969)

Když je mezi třema lidma aspoň jeden chytrý, tak nesmí dojít ke hlasování.

Pan profesor sám říkal, že celej život vystačil s Pinkasem.
S kým?
On myslí Pisaka.

Ecce homo Homolka (1969)

Hele, Ludvo, to ti řikám, jestli si ten fotbal neprosadíš, tak si u mě mrtvej muž.

Vy povídejte. Vy jste z Prahy.

Kde já mohla bejt, kdybych byla neztloustla?

Hogo Fogo Homolka (1970)

Chudák děda, ten už ani tu kozu neuhlídá.

Já jsem si ty prsa musel holit, dokud si mě nevzala. Ovšem, pak jsem se na to vyfláknul, rozumíš.

Čtyři vraždy stačí, drahoušku? (1970)

Vy jste taky pan Gogo?
Jo, my jsme všichni Gogo.

Máte všecky semestry?
Studoval jsem dálkově.
Na jakou vzdálenost?

"Pane, vy jste vdova" (1970)

Abych z vás neudělal nezaměstnaného.

Zavři oči, brouku!

Hlasivky. Člověk jich má patnáct, veverka jenom dvě. Tím se vysvětluje, proč je v lese takové ticho.

Na kolejích čeká vrah (1970)

Zeptejte se kohokoli, jestli je zloděj. Každý vám řekne, že ne. A přesto se pořád krade.

Jáchyme, hoď ho do stroje (1974)

Františku! Jak se s tebou rozloučili v tý traktorce?
No, byli rádi…

A každýmu z nich jsem tady na tý točně řikal: Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš! Ale je to marný, je to marný, je to marný…

Doufám, že už vás tu zítra neuvidím, Macu.
Leda, že byste změnil saloon, šerife.
No, když jinak nedáte… Slezte z toho lustru, Donalde, vidím vás!

Nazdar hoši!!! Tak kdepak je ten prďola, co tady čepuje to pivo???

Chocholoušek: Vás nepotěším, paní Dostálová. Stále kvoká, stále kvoká.

Náš ústav, pane Hudečku, se vám mými ústy co nejsrdečněji omlouvá za toto politováníhodné nedopatření, k jakému dochází maximálně jednou za deset let.

Tak vy nejste pan Koudelka…
Ne! A prohlašuji, až ho potkám, já ho zastřelim!
Vůbec nejnebezpečnější šílenci používají střelných zbraní…Pohleďte zde na tuto tarasnici. Patřila Josefu Mařánkovi z Prahy-Podolí. Zničil tři sanitní vozy, než se mi podařilo dopravit ho zpět k nám do ústavu.

Kolik třešní, tolik višní.

"To on asi ... jestli se mu nelíbíte."
"Myslíte? A že nic neřekne."
"Třeba je ... třeba se vás ... plachej."
"Heleďte, vy plachej ..."

Pan Ješita se ptá, jestli pojede daleko?
Řekněte mu, že tam bude co by dup…
Co by dup. Co by dup. To je takový překladatelský oříšek…

Ješito, Ješito, už to máš ušito. To se starej potrhá, až mu ho přivezem.

Ty teto jedna. Bl.. bl.. bl.. Blanka není žádná holka...!

Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1975)

A co se stalo, Karlíčku?
Ale Lojzík mu usek nohu, ale není to nic vážnýho.

Kam ho vezete?
Na patologii. Máte nějakej jinej návrh, slečno?

Ta bota nejde zout.
Tak ji přišijeme i s ní.
Nemělo by se to alespoň opucovat? Nebojíte se infekce?
Když si umejeme ruce, tak se nemůže nic stát.

Co neutopím, to nemám.

Cesta byla strašná, prasklo potrubí a kus jsem musel cestovat horkou vodou.

Moje bublanina.
Pardon, pardon, to je tady toho pána. Už je s ní léta ženat.
S moučníkem? Jindřichu, ty se tomu nedivíš?
No tak ... každej jsme nějakej, že?

Pacho hybský zbojník (1975)

Pacho ist keine klein Mensch! Er ist ein Ozruta! Ein Slowakisch Herkules!

Na konéé!
A kde by sme ich vzali?
No tak utekajme.

Daj sem bičík!
Nedám bičík!
Daj sem bičík!
Riť paľovu!

Hej, ako pekne horí. Veru, hotová oné, ... tragédia.

Keď ma naserú, tak im aj ten plot podpálim!

Marečku, podejte mi pero! (1976)

Ale do práce se tady chodí hned na první pokus.

Jsem tu podmínečně a běda vám, jestli mi to nepůjde!

Sem si dovolil na ukázku ze své zahrádky pár švestiček.

Tuček, vy pracujete jako co?
Jako ďas pane profesore.

Když nevíte, tak to máte říct a ne tady stát a mlčet jako dudek.
Jak se jmenujete?
Dudek.

Tak co s vámi, chlapče? No, nepotěšil jste mne, ani já vás nepotěším. Sedněte si. Marečku, podejte mi pero!
Já jsem Tuček, pane profesore!
Ano, ano, a tak jak vidím, Hliník je stále nepřítomen …
Hliník se odstěhoval do Humpolce!
No ano, ano, ale je nepřítomen!
Děkuju vám, Marečku.

Hujere, minutu před zvoněním máš upozornit Jandu, že má jít do hodiny …
Soudruhu profesore, za minutu bude zvonit.
No a co?
Že už začne hodina.
Ano?
Ano. Už je čas. Musíme jít. … …Že by mi šly napřed? Ráno jsem si je řídil podle rozhlasu.

Vidíš? Sdružení rodičů a přátel školy. Copak ty jseš nějaký rodič?
Ne, já jsem přítel školy.

I skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále.

Léto s kovbojem (1976)

Já znám široko daleko všechny krávy. Ale vás jsem tady ještě neviděl.

Na samotě u lesa (1976)

To je pošťák. Toho vy ale nemůžete znát. Ten chodí kolem vosmý.

Václave, proč nejsi moje žena?

On teda cihlu do ruky neveme, ale odborník je to na slovo vzatý.

Zítra to roztočíme, drahoušku (1976)

Já jen, že tady máte nalepené „Jezdím na Castrol“ a přitom jste se ještě vůbec nehnul od chodníku.

No kruci, vždyť tady visela taková cedule, že nepoteče voda!
To byla jen taková malá legrácka. Dobrý, ne?
Tady né že nepoteče voda. Tady poteče krev!

Adéla ještě nevečeřela (1977)

Papej, Adélko, papej. Už si dlouho nehamala. Ještě, že ten hafík měl skoro metrák. Jo, čůrat mi na kamaši, to se nevyplácí. Aspoň teď víme, co umíš.

Pamatujte si, komisaři, uznat svou porážku, i to je svým způsobem vítězství.
Takže jsme to vlastně vyhráli na celý čáře.

Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977)

Všichni mají tatínka, jenom já nemám ani psa.

Kulový blesk (1978)

To je ale pěkná půdička. Ta se vám povedla, pane Knotek, to jsem sama ráda. Tady se mi to bude věšet.

Poprask na silnici E4 (1979)

"Manžel má za sebou čtyřiadvacítku" obhajuje manželka svojho opitého manžela za volantom.
"To jsou dvě dvanáctky" usudzuje policajt.

Smrt stopařek (1979)

Ono je to trochu jinak kamaráde. Já o chlapy nemám nouzi. Spíš jsem si řekla, že než si od tebe nechat pomačkat fasádu, tak ti radši podržím.

Vrchní, prchni (1980)

Přejete si?
Chtěla bych nějaký milostní román.
Prožít, nebo přečíst.
Áach, jsem vdaná.
Měl bych tu poslední výtisk Dívky z Madridu, ale to byste musela jít se mnou dozadu. Douchová, vemte si koště a zameťte chodník, prosím.

Pařízek: Myl jsem to saponátem a teď jsme se v příručce dočetli, že prej to nějak žere lak nebo co.
Vrána: Já nevím. Já to dávám do čistírny.

Stěrače stírají. Ostřikovače stříkají.
Že se vám do toho pletu, pane Pařízek, ale ty stěrače, ostřikovače, to nemusíte hlásit, to přece vidíte.
To je pravda. Erno, ty stěrače a ostřikovače to nemusíte hlásit, to přece vidím.
Klakson troubí.

Trhák (1980)

Před hájovnou stojí zaražený pilot! Mládenci, změna! Ten kůl vyndejte a do tý díry postavíme pána Korna!
Jo, takhle vy jste to myslel!
A nevadilo by vám, kdyby stál v tý díře? Když už tam ta díra jednou je.

Tajemství hradu v Karpatech (1981)

Vy jste poslouchal za dveřmi?!
Samozřejmě. Je to velmi praktické.

Pásla kone na betóne (1982)

Nemaš chlopa, nemaš pravdy.

Kadze chodzi, dzeci robi.

Jak svět přichází o básníky (1982)

Žák, který myslí, je pro studium efektivně ztracen. A pak znáte přece moji zásadu: chemii na jedničku umí pánbůh, na dvojku já, na trojku soudružka ředitelka, možná, na čtyřku ti nejlepší z vás, a na pětku všichni ostatní. A teď mi, Marku, řekněte úpřimně, byl jste nejlepší?

Hugo, ty máš kukadla, jak zrcadla.
Božínku …

Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982)

Dobrý den. Jak byste reagoval na návštěvu mimozemšťanů.
Kopnul bych je do prdele.

Neměl byste pro nás nějakou zasranou, zkurvenou práci?

Copak asi dělají tam u nás doma?
Nic, vždyť je znáte.

Pane doktore, vy jste naprosto průměrný, bezvýznamný člověk. Blahopřeji vám.

Jsem křišťálová studánka. Napijte se, prosím.

Promiňte pánové, neviděli jste tady profesora Cimrmana?
Je u sebe.

Kam jedete?
Tam kam ve.

Slavnosti sněženek (1983)

Vy rozumíte Trabantům?
Říkají, že jsem odborník.

Bude se mi vdávat dcera, mistře. Nemáte tam nějakej nepovedenej vobraz? Já bych jí ho dala.
Jakej nepovedenej vobraz?
No, takovej sfušovanej.
Paní, já žádný sfušovaný vobrazy nedělám. Já jsem akademickej malíř. Já maluju už jenom to, co umím. A platím!
Ale já sem už všechny peníze dala pošťačce. Tak víte co? Tady vám navážím štangli salámu, to máme 27,50. Lahvičku rumu, dvě másla, a tady máte paklík sirek a je to rovná stovka.
Já umim, i když neumim. Ale sfušovanej vobraz? Vyloučíno!

To koukáte, co? To je moje, kupovat lacino krásný věci. S kazem třeba. Ale nekupte to, když je to tak výhodný.

Tak dost! Spát a rozchod! Kdo to má poslouchat? Kde ste se zase tak vožrali? Měli byste se oba léčit.
Tak to je ta moje nová družka. Vyměnil jsem jí za obraz: Krajinka v zimním hávu.

Tři veteráni (1983)

Pojďte se radši válet. Takovejch pět šest roků bych se válel. Pak by se vidělo.

Teď vám ukážu, jak já dovedu velet, když jsem v přesile.

Je to hotel všech kategorií. Trojka štěnice. Dvojka bez štěnic. Jednička bez štěnic a s ramínkama.

Musíte Edu omluvit. Je to prostý pobíječ much. Flájboj, jak říkají Angličani.

Ó, Salzburg, Salzburg. Tam jsem taky, nebyl.

S tebou mě baví svět (1983)

Pane, buďte tak laskav a dovezte mou tchýni na nádraží včas.
Buďte bez starosti, pane. Povezu vaši tchýni, jako by to byla moje vlastní.

Pepino, ale my už toho máme vážně dost.
My taky! Matýsek se posral.

Tati, a prdí taky hadi?

Příště až bude někdo chtít promluvit, zvedne ruku.
Co chceš, Pepino?
Nic, jen zkouším, jestli to funguje.

No, vidíš, že to dokážeme i bez maminky.
Ale maminka mi ještě před koupáním sundává bačkůrky.

Alberte, kde je tvůj otec?
V chalupě, hraje si na doktora. Je u něj sestřička. Ale není to obyčejná sestřička. To oni jen tak dělají.

Bertíku, maminka je doma?
Ne, to nadává papoušek.

Slunce, seno, jahody (1983)

Nezastavujem, máme zpoždění.
Jo, ale,
Si vyskočte.
Ale,
Né, já vám trošku přibrzdím.

Já nejsem strašidlo, maminko, já jsem vaše dcera!

Drž to pořádně, nebo ti jednu fláknu.
Se pobleju.
Aby ses neposral.
Furt králíka. Každej den máme králíka. Ani Pinďa to už nežere. Viď Pinďo, že už taky nechceš králíka?
Já ti dám Pinďu, to budeš koukat. A zvedni to, himl. Za takovýho pěknýho králíka co by děti támhle v Africe dali. Jen se koukni v televizi Pořád to ukazujou jaký tam mají hlad. Ale vy nevíte samou roztažností, co byste do tý huby dali.

V mlýnu prý straší.
Prdlajs straší. Já tu bydlím tři sta let a ještě jsem žádný strašidlo neviděl.

Polož to pivo, snad už toho bylo dost. Ježíš a prosím tě sundej si ty ponožky. To je smrad, že by jeden pad.

Ale já se s tebou nebudu zlobit. Počkej, až táta vystřízliví, ten ti jich nandá.

Když vy přistavíte, tak my to poženeme o štok. Když vy břízolit, tak my kachlíčky a když vy inženýrku, tak my ...  to budete koukat!!!

Inženýrka, to je něco. Auto má z Tuzexu, peněz jak šlupek ...

Ať mi ruka vyschne a načisto oslepnu.

Sněženky a machři (1983)

Pojedeme zkratkou. Je to sice dál, ale zato horší cesta.

Vydrž, Prťka, vydrž!

Jára Cimrman ležící, spící (1983)

Největším světovým spisovatelem, vynálezcem, malířem, fyzikem, lyžařem a filosofem za posledních sto let byl český velikán Jára Cimrman. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.

Malé děvčátko je Jára Cimrman, před nímž rodiče až do jeho šestnácti let tajili, že je chlapcem, aby donosil šatstvo po své starší sestře Lujze...

Doktore Holube, pojedete letos znovu do Afriky?
Doma bude! Už se narajzoval dost!
Asi ne …

Strhal jste mi telegrafní dráty.
Zkuste to bez drátů, milý Marconi.
Díky, díky.

Na čem pracujete, doktore Čechove?
Píši Dvě sestry.
A není to málo, Antone Pavloviči?

Tak co, Dvořáku, už jsi se vrátil z Nového Yorku?

Podívejte se, Alžběto, co já mám před sebou úkolů. Trojtaktní motor, zvukový film, vyzvednout význam Komenského. A kdybych měl rodinu, tak by tu stálo: tři litry mléka, půlku chleba a vyzvednout sako z čistírny.

Zase pozdě Cimrmane! Teď tu byl, teď tu byl! Museli jste se minout! Počkejte, podívám se. Nějakej Alfréd Nobel. Znáte ho?

Co dělaj anarchisti, proč po něm něco nehoděj? To ho mám uškrtit sám?

Tyrš ten říká přeskoč, přelez, ale nepodlézej. Já říkám, můžeš i podlézt, ale pak se zase narovnej.

Sestřičky (1983)

Po slivovici padám vždy dozadu.

Víte babi, on je prima. Ale je tak trošku primitiv. Snad, že je u těch koní.

Jako jed (1985)

Alice …
Už je moc pozdě, Pavle.
Víš, jak my jsme už dlouho …
Já mám zítra ráno stání.
Jo, ale když já mám stání dneska.
No tak. Dobrou noc.

Vesničko má středisková (1985)

Ses měl narodit jako kůň, původně. A v poslední chvíli si to Pánbůh rozmyslel.

Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore?

Tak jsem slyšel, Karle, že si tomu pražákovi načechral pilíř.
Starej se o hroby, havrane.
No jó vono dopředu se to jezdí, ale zacouvat, to už hold chce fištróna.

To neděláš dobře, Jaromíre.
Co?
Že strkáš ty vypálený sirky zpátky do krabičky.
Proč?
Jednou to poznáš.

Vy jednou špatně skončíte, pane doktore.
To každej, Karle.

Mařenko, vy jste v obličeji krásná, ale ze všeho nejraději mám tu vaši pánev, ta je nádherná.
Vy jste ale sprosťák, pane doktore.
Pánev je nádoba na smažení, děvenko. To byste měla vědět. A tu druhou máte taky pěknou.

Jmenuje se Karl von Banhof.

Pane doktore, vy všechno zlehčujete. Já nejlíp vím, jak mi je. Já už tady dlouho nebudu.
Chceš lázně, Bedřichu?
Nechci. To mi neudělalo dobře.
Tak jeď k moři. Zavři hospodu a jeď.
Tam jsem byl, předloni. Tam trpím průjmama.
Tak jeď do Tater.
Já nesnáším vejšky.
Tak víš, kam jeď? Jeď do Pelhřimova. Prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho deš. Hm? Další!

Tolik let si to s ním vydržel, Karle.
No právě! Je to životu nebezpečný jezdit s takovým závozníkem. Vždyť on řekne jedno slovo na sto kilometrů. Jedem do Královýho Dvora pro cement a on v Berouně řekne „Beroun“. A dost. Má vystaráno. Vždyť já jednou usnu za tím volantem.

A jak jste vlastně přišel nato, že pivo ze sedmého schodu má tu správnou teplotu.
To víte, z osmého bylo studené a ze šestého zase teplé.

Ale nemůžeš napsat magor.
Poloviční blázen bych napsal.
Doktor říkal, že je momentálně zavostalej.
Mentálně. To by šlo. Jano, napiš to.

Předsedo, já když vám to neřeknu, tak neusnu.
Tak nám to řekni a usneš.

Měl jsi štěstí, Jaromíre. Je to těsně vedle, na funkci to nebude mít vliv.
To jako na funkci rostlináře, jo?
No, to už vůbec ne.

Dáte si kávu, nebo něco ostřejšího? Vodku?
Rohlík.
Co?
Rohlík.

Je ta voda pitná?
Je, ale teď zrovna tady máme slintavku.

Jak básníkům chutná život (1987)

Napravo rakety, nalevo rakety. Já můžu být teoreticky stokrát mrtvej, a ona mě straší cigaretama.

U porodu se tvařte pokud možno inteligentně. Uvědomte si, že váš obličej je obvykle první věc, kterou to dítě v životě spatří.

Byls na vojně.
Byl.
To je zvláštní. Krok ses naučil držet, ale hubu ne.

Kopytem sem, kopytem tam (1988)

(rozhovor u auta) Kolik to má koní?
Čtyři krát méně, než kopyt.

Dobří holubi se vracejí (1988)

To je přece Wilman. Vy jste vykradl galerii?
To je kopie mého přítele.
Ale kvalitní. Jak jste k ní přišel?
Vyměnil jsem ji za triko FC Barcelona.
Za triko? Kde jste vzal triko z Barcelony?
To jsem vyměnil za háčkovanou dečku.
Za dečku?
Tu jsem vyhandloval za dvě kila banánů.
To chápu, ale kde jste sehnal ty banány?

Kdo si u práce zpívá je potenciální flákač, protože po čase se mu chce jenom zpívat.

Slunce, seno a pár facek (1989)

Co to zase melete, Kelišová?
Ať se propadnu do Západního Německa, jestli kecám, velebnosti.

Já ti dám fóry, ty neřáde jeden. Ještě jednou se tu ukaž a uvidíš. Pinďo, trhej.

Mi řekni, prosím tě, co na tom chlastu máš.
Já ti to řeknu a ty začneš chlastat taky.

Inženýrka jedna tříbarevná!

Tati a bila tě taky někdy tvoje maminka?
Ne, jenom tvoje.

Už se perou, už se perou. Já to říkala ze začátku, že si ty čuňáky rozbijou.

Vážení přátelé, ano (1989)

Náš podnik by podle všech ekonomických ukazovatelů měl v reálné době zkrachovat. Jenže nezkrachuje. Nakonec vždycky splníme plán a jsou prémie. Jak se to dělá, nevím. A ani nechci vědět.

Tak krásně jsme se tenkrát s Andělou milovali, až jsem byl přesvědčen, že byl počat génius. Jenomže příroda nás převezla.

Myslím, že řešení je komplexní. Oni zkrátka dostanou odměnu za to, že si v pracovní době zašoustali. Právnicky je to ovšem v naprostém pořádku.

Vrať se do hrobu (1990)

Sprechen sie deutsch?
Ja, trochen.

Tichá bolest (1990)

Neostávej tady Janku. Není dobré zostávať mezi lidmi, kterým připomínáš svinstva, kterých se dopustili.

Ty když piješ víno, vypadá to jako transfuze.

Tankový prapor (1991)

Budu si na vás stěžovat.
Stěžovat? Vy?! Vy chcete zneužívat vymožeností a práv naší lidově demokratické armády, abyste jí rozvracel! Já s váma zatočím. Po bolševicku!!!

Obecná škola (1991)

Haló, haló, školní hlášení. Naše škola získala několik vstupenek na divadelní představení Idiot. Rodiče, kteří chtějí vidět Idiota, nechť přijdou do ředitelny.

Opakuji. Neolizujte železné zábradlí! Neolizujte ani namrzlé kliky dveří!. Konec hlášení.

Taťka jde. Dneska si vzal kolo a tak je doma dřív.
Kde jsou moje blatníky. Kde jsou moje blatníky. Ty gaunere!

Slovan jsem a Slovan budu.
Až jindy Lakatoši.

Čau krávy! Prej jste v jinejch stavech.

Slunce, seno, erotika (1991)

Vono to mrklo, mrklo to. A ty brambory se taky hejbaj …

Táto, ty ses zul?
Ale jenom trošku …
Na mou duši, von se zul! No to je smrad, že by jeden pad! Okamžitě se vobuj!

Celej svět se bude dívat, co jsme my Češi zač!

Ženské oddelenie (TV film)(1991)

Nájdem ta aj na kraji sveta. Mám dost času a dobrý bicykel.

Dědictví aneb Kurvahošigutentag (1992)

Mně je tak blbě, že nemám ani tužku.

Bohušu, uteklo prase, zase.

To bude ňáká herečka.
Nebo kurva.
Nebo voboje.
Jak voboje. Co urážáš.
Nedělej machra.
Kdo dělá machra, kdo dělá machra, jakého machra?
Von si myslí, že když má prachy, že je náš prezident, nebo co.
Neséér. Nebo ti rozhodím sandál ty … prde.
No tak to zkus ty …kapitalisto.
Komu říkáš ty kapitalisto ty … hovne.
Taky bych uměl dělat machra, kdybych dědil ty … tlamo.

Co hulíte hoši? Tady se bude hulit akorát tak z komínu.

Když mě nasereš, tak ti nedám ani cihlu.

Jak se to ty kurvy žluté dozvěděli, že mám cihelnu.

Tak pánové, už toho mám dost. Co si vlastně myslíte? My jsme tady první cenová skupina.
Ty první světová skupino. To by ses musel jináč chovat, jináč tady obracat člověče. Jenom za tu chvílu co su tady, no a co? Tam mává jak na prvního mája, chce zaplatit, ani si ho nevšímáš, člověče. Toťka aj obrousky nevymění, špinavé nechá, hotové no vyřízené, no. Se tady plouží, jak lemra člověče, ty skupino. Jak před infarktem tady chodíš. Cigána nepustíš, černoch ti nevadí. Víš, kolik může mět peněz takový cigán ty, skupino. Hoši nic ve zlém, to není proti vám. Já nejsem žádný rasista. Pro mě cigán jak černoch. Lidi jsou lidi, to je jasné. Děláš machra. Co děláš machra? Kde jsi? Kdo jsi? Ty myslíš, že já su nějaký hňup, ty hňupe? Řekni mu, doktore, kdo já su. Řekni mu, kdo su.
Promiňte, já vám bohužel musím oznámit, že pán Bohumil Stejskal je budoucí majitel, … dědic.
Jak bohužel. Bohužel pro něho.
He, he. Mně vůbec nezajímá, kdo je tady majitel. Pro mě tady ten pán je prostě buran. A já se tady nenechám buzerovat nikým, ale nikým. Teď si to zkuste pánové tady celou směnu na nohou. Ať si to tady jednou pan majitel zkusí.
Myslíš, že já jsem nikdy nepracoval, nebo co?
Nó, asi ne pane. Asi né, když se takhle chováte. Neznáte mapu, neznáte mapu, pane. Já můžu odejít kdykoliv. Kdykoliv.
Tož běž, běž, běž, val, val. Už se nevracej. Takový lidi já tady nepotřebuju.
Nová doba. Host vyhazuje vrchního. Já odcházím. Já odcházím. Nová doba.
Odchází.
To jste neměl. Z toho budou problémy.
Co neměl. Su boháč, su.

Prosím vás nemáte něco k pití. Já mám takový hlad, že nemám s kým spát.

Dejme si závazek, že už nikdy nebudeme pít po požití alkoholu.

Kurva, dva roky po revoluci a Němci se tady prohánějí jak za války.

Doktore, poď sem, nebo ťa vyměním.

Paní doktorko, vy jste doktorka?

Irenko, nebuď hlúpa. Já tě mám rád, i bez peněz.

Bohumile, Bohumile, kurva se neříká.

A teď si vás koupím. Všechny!

Černí baroni (1992)

Soudruhu kapitáne …!
Vy ste kapitán, Oriech. Ja už nie. Čo bolo, to bolo. Terazky som majorom.

A hele, hrabě Šternberk už je v gala. Tady si to kvádro moc neužijete, Šternberk. Na stavbě rozhodně ne. Tam konečně vy buržousti poznáte, co to je tvrdá dělnická práce.
Omyl svobodníku. Já jsem feudál, buržuazie je naším společným nepřítelem.

Jestlipak si myslíte, soudruzi, že to přežil? No přežil, protože mu to politicky myslelo, vy šmejdi!

Zejtra ti pučím foťák a uděláš mi pár fotek. Na památku. Protože za pár let tomudle nikdo nebude věřit.

Dobře ste to namalovali, súdruh voják. Ale povedzte mi, prečo má súdruh Žižka v ruke hen takú onú vyrezávanú halúzku? Veď to nebol volajakýsi kapelmajster lebo farár. Dajte mu do ruky aspoň lahký gulomet!
Ale vždyť to je úplně absurdní, soudruhu majore.
Povedzte mi, Kefalín, čo si predstavujete pod takým slovom, absurdný?
No v té době přece lehké kulomety ještě vůbec nebyly.
O akej dobe?
V patnáctém století.
V petnáctom storočí som tiež nebol majorom. A terazky hej!

Do obrněného transportéru se vejde 20 – 24 západoněmeckých soudruhů.

Pro začátek jeden takovej názornej příklad, to neškodí, ne? Vemte si soudruzi, takovej samopal vzor 24. Kontrolní otázka: Teď by mě zajímalo, jestlipak víte soudruzi, jakou má takovej samopal, kadenci. Nevíte, co? Tsch. Chacha! Podívejte se, já vám to řeknu naprosto přesně, soudruzi: takovej samopal vzor 24 má kadenci ta–ta–ta–ta–ta–ta!!! Někdy ještě mnohem rychlejší. Tak teď to víte, ale jako by jste to nevěděli! Jinak politická diverze a vojenský soud, že.

Kontrolní otázka. Co udělá náš dobře známý samopal vzor 24, když ho ponecháme na větru a dešti? No?
Zrezaví, ne, vole?
Zrezaví, správně. A co hlavně? … No koroduje, vy tupci!

Aspoň se před odjezdem na pracoviště ukážete v tom nejlepším slova světle smyslu.

Kolja (1996)

Tak se mi ti udělalo nějak smutno, a že nevíš, na koho jsem si vzpomněl.

Kolja, ty nebojsa. Hlavně nikam neubegaj a normálně zůstaň v metro. My si tě najdeme. Zdravstvuj. Konec hlášení v ruském jazyce.

Složenky, vy krávy zelený, nenažraný!

Kradete kufry a cizí území.

Milej zlatej.
No vidíš! Ještě dva tři výslechy a budeš umět česky.

Knoflíkáři/Pitomci (1997)

Nežereš maso, nepoznáš vtip.

Ty si v životě nikdy nic nedokázal, nic pořádného si neudělal a nikam si mě nevzal. Ty seš obyčejný chudák, kterýho vyhodili i od dráhy. Tak už nic neřeš, nepřepínej a hlavně po ničem nepátrej. Ty buď rád, že seš.

Pelíšky (1999)

Co chtěj reformovat? Jsou to pořád stejní lidi. Stejní hajzlové.

To znamená, že jsme zase o krok před nima.
Myslíš, že to bude stačit?

Šukání je pro děcka. Chlapi si vypijou, co?

Šebek: Počkej, počkej, zuj se. Máme nový koberec.
Václav: Jste fasovali, co?

Co je to tady za hnusnou máničku?
Myslíš Gagarinovho bratra?

Mě by jenom zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu.
Stříleli do vzduchu.

Přišel jsem s nabídkou kvalitního sexu.

Dostali jsme rozkaz zlikvidovat diversanta na motorce.

Nepřišel jsem dělat konkurz na tatínka.

Rozmohl se nám tady takový nešvar.

Tati! Tati! Tati, jsou tady Rusové.
Co? Tak ..., tak jim řekni, že hned přijdeme, ať počkají, no! To je ale vůl ten Boris, co?

Jindřiško, vy se ve škole učíte tu ... ruštinu. Jak se řekne hajzlové?

Samotáři (2000)

Počkej, počkej. Nech to. To je skvělá muzika. Ty vole, co to je za muziku?
To je státní hymna, ty vole.
No jo, jasně, státní hymna. Já jenom, že jí nehráli takhle dlouho instrumentálně tak jsem na ní zapomněl.

Pupendo (2002)

Onanoval každý, a kdo říká, že ne, ten to dělá dodnes.
A co ty tati?
Já bych rád, ale já mám maminku.

Ale můžeš mě ještě překvapit a popsat mi ženské pohlavní orgány.
Já bych vám je popsal, soudružko, ale nemám křídu.

Kdyby Krista utopili, tak tady na prsou nosíš akvárko. (v debate o nosení krížika)

Nuda v Brně (2003)

Ale nejde o soulož, de o lásku, rozumíš. Já třeba hrozně toužím po lásce, jo a proto bych pořád souložil.

Mazaný Filip (2003)

Připadáte mi nějaký povědomý. Neviděla jsem vás už někde?
To je možné. Někde už jsem byl.

Jedna ruka netleská (2003)

Sejdeme se za 15 minut.
Já nemám hodinky.
Tak za 20.

Jak básníci neztrácejí naději (2004)

Každej chlap by měl být do čtyřiceti zdravej, do padesáti bohatej a do šedesáti živej.

Víš co dělají holiči, když nemají co dělat?
Jsou na holičkách.

Horem pádem (2004)

Vždyť je černej.
On ještě vybledne, trošku.
Michael Jackson utratil miliardu dolarů, aby vyblednul.

Účastníci zájezdu (2006)

A teď vám představím řidiče. Ten co právě řídí se jmenuje Karel, a ten druhý se jmenuje taky Karel. Z toho vyplývá, že oba naši řidiči se jmenují Karel.

Tak pojď čumáčku.
Ještě jednou mi řekneš čumáčku, a rozmlátím ti palubní mikrofon.

Proč musí z nás dvou chrápat právě ta hluchá. A pak že pánbůh nemá smysl pro humor.

Odhalování na veřejnosti by mělo být v tomhle věku zákonem zakázaný. Normálně bych to dala do ústavy. Jako by nestačilo, že se celý den musíme dívat na to, jak se jim v puse hejbaj ty jejich protézy.

Obsluhoval jsem anglického krále (2006)

A vy jste byl ve válce?
Ne, my Češi neválčíme.

Vratné láhve (2007)

Já už nebudu učit. Protože já už tady nejsem rád.

Celej život si kupuješ knížky, že si je v důchodu přečteš. Tak kdy je chceš přečíst?
Až na sklonku života.
No a co myslíš, že asi teď máme?
Pozor! Teď máme podzim života. Sklonek přijde pozdějc!

Kdo to byl?
Omyl.
A co chtěl?

My mužský se taky strašně rádi líbáme, ale když potom to nepokračuje dál, rozumíš, tak nás z toho strašně bolej ty …
Co?
Srdce.
A kolik máš těch srdcí?
Dvě.

Nestyda (2008)

Co se týče emocí, jsem vlastně vozíčkář.

Venkovský učitel (2008)

Věříš v Boha?
Rád bych, ale nevím, jak se to dělá.

Šarlatán (2020)

Nechtěj nikdy dělat zázraky, to lidi neodpouští.